Naďa Kostková

Nej­čas­tě­ji se ve své psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ké pra­xi potká­vám s dospí­va­jí­cí­mi a mla­dý­mi dospě­lý­mi, ráda pra­cu­ji také s rodi­na­mi. Zají­má mě pro­stor, ve kte­rém je mož­né zpo­ma­lit, hle­dat poro­zu­mě­ní a být spo­lu i v situ­a­cích, kte­ré jsou nejis­té, cha­o­tic­ké nebo obtíž­ně sdě­li­tel­né. Tera­pii vní­mám jako jem­ný, postup­ný pro­ces. Důle­ži­té je pro mě pro­stře­dí, kde má mís­to spo­lu­prá­ce, spo­lu­roz­ho­do­vá­ní, růz­no­ro­dost pohle­dů, vlíd­nost a bez­peč­né hra­ni­ce. Věřím, že prá­vě tako­vý pro­stor může pod­po­ro­vat změ­nu, akti­vi­tu a chuť hle­dat vlast­ní ces­ty – a také svůj život žít.

Ve své prá­ci vychá­zím z nara­tiv­ní­ho a post­mo­der­ní­ho pří­stu­pu a z pře­svěd­če­ní, že pří­běhy, kte­ré si o sobě a o svě­tě vyprá­ví­me, for­mu­jí to, jak žije­me a jak se vzta­hu­je­me k dru­hým. Spo­lu s kli­en­ty hle­dám nové per­spek­ti­vy, opěr­né body a pod­půr­né sítě lidí, čin­nos­tí a věcí, kte­ré mají v jejich živo­tě význam.

Ved­le tera­pe­u­tic­ké prá­ce se věnu­ji také lek­to­ro­vá­ní a vzdě­lá­vá­ní. Podí­lím se na výcvi­ku Tera­pie v post­mo­der­ně a vedu kur­zy nara­tiv­ní pra­xe. K psy­cho­te­ra­pii jsem se dostá­va­la postup­ně – od zážit­ko­vé peda­go­gi­ky, přes vzdě­lá­vá­ní peda­go­gů, až k tera­pe­u­tic­ké prá­ci, kte­rá pro mě zůstá­vá živým, ote­vře­ným a učí­cím se pro­ce­sem.

Jsem člen­kou Čes­ké aso­ci­a­ce pro psy­cho­te­ra­pii (ČAP).